Řecko 2022

V sobotu dopoledne dobalujeme posledních pár drobností. Dokonce se objevila i ztracená vzduchovka. Strkám ji jako poslední do auta navrch věcí, hlavní napřed, vzadu kouká pažba. Jedeme v "schengenu", žádné kontroly nečekáme. V 11 hodin nasedáme a vyjíždíme směr Patras na trajekt. Jsme tam hodinu a půl před odjezdem, ale vyřízení formalit a nalodění nakonec zabere tolik času, že jsme na lodi krátce před plánovaným vyplutím. Trochu nás zaskočila celní kontrola. Otevírám celníkovi auto a na vrchu věcí na něj kouká - pažba! Chvíli se dívá do auta, pak říká OK, nechá si otevřít boční dveře a pouští nás dál.  V 16.30 našeho (českého) času odrážíme do italské Ancony. Moře je klidné, na lodi jede jen pár lidí, je pohoda. Večer se ukládáme se mezi sedačky do spacáků stejně jako pár ostatních spolucestujících. Vzbudí nás jen nově příchozí v Igoumenitsu při mezipřistání.   Kromě Viktorky, která zkouší i na houpajícím se trajektu stojky a chůzi po rukou, je nám všem ráno blbě a tenhle st...

V pátek ráno po snídani začínáme balit a nakládat. Postupně dobalujeme věci Honzy a Míši a nosíme je na hromadu ven k autům. Začínáme s Honzou nakládat, měníme varianty uspořádání a vyndaváme věci ven a zase je nakládáme. Pocity jsou jako na houpačce - chvíli si říkáme, že už to snad půjde, abychom za chvíli zoufali, že tohle tam prostě nemůžeme nikdy dostat. Večer je nakonec naloženo skoro všechno co je určeno ke stěhování. Zítra vyrážíme na cestu do Pátrasu na trajekt, který nás převeze do Itálie.

Na Soluň jsme si vyhradili s Viky dva celé dny. V úterý večer jsme přijeli a ve čtvrtek večer odjíždíme. Obešli jsme snad všechny římské památky a většinu těch významných byzantských. Že jich tam je! Jsou často utopené v nové zástavbě, takže najednou na člověka vykoukne kostelík na plácku mezi dvěma "paneláky". Je to tam hodně prorostlé a spojené. Nemohli jsme si odpustit ani kavárny a večerní hospůdky. Město pulzuje životem od rána do noci a stálý intenzivní život v ulicích nás fascinoval. A moře! Posedávání nebo polehávání na nábřeží, klábosení a koukání na moře jsme okoukali od Řeků a taky si užívali. Ve čtvrtek už jsme si zašli jen do chrámu Hagia Sophia a prošli si velký bazar v centru se spoustou tureckého oblečení, cetek, ale taky masa, ovoce, ... prostě všeho. Často se mi tu vybavily momentky z Peru - život na ulici, bezdomovci, pouliční prodej, ... Pak jsme se už jen potulovali po náb...

Noc za Aténami byla překvapivě studená. Ráno bylo v autě jenom 6 stupňů. I Slunce si dávalo na čas - vylezlo přes kopec až před devátou, takže jsme se váleli pěkně dlouho. Rozhodli jsme se nevylézat dřív, než za námi přijde. Vlak z Inoi jede ve 13h, takže máme dost času. V klidu snídáme, balíme bágl a kufr. A pak jedeme na nádraží. Jsme tam o hodinu dřív. Je to taková ospalá díra, ale vlak tam staví a zpátky to budeme mít blízko k Honzovi. Čekání na vlak si krátíme v kavárně u nádraží. Koukám, že začínám pomalu už zarůstat ... Čeká nás zhruba 450 km a 3,5 hodiny jízdy na sever do Soluně. A ve čtvrtek zase zpátky. Trochu mě překvapuje cena zpáteční jízdenky: 122€ (za oba). Nečekal jsem nic, ale i tak jsem překvapenej :) Vlak je příjemně klimatizovaný, sedíme na čtyřce se stolečkem a buď jíme nebo čteme nebo něco hrajeme. V Larise nabíráme zhruba půl hodiny zpoždění. V 18h už jsme na našem apartmánu kousek od centra i nádraží. ...

Ráno jsme vylezli z auta a viděli  svah s hradem a zbytky města Mystras zalitý zlatým světlem vycházejícho Slunce. Idyla a kýč v jednom. Vyndaváme si stolek na slunečné místo a snídáme. Přece jen je tu chladno a navíc pořád pofukuje. Po snídani jedeme na spodní parkoviště a vyrážíme na prohlídku areálu. Ukazujeme covid-pasy (platnost je v Řecku jen 90 dnů od nemoci nebo očkování) a kupujeme vstupenky. Studenti z EU mají vstup na památky zdarma, což nám mimoděk potvrzuje pokladní. Poté, co jí na otázku odkud jsme, říkáme Czechia, Czech republic, se zeptá, jestli je to v Evropě a v EU. Přitakáme a Viky tak má vstup zdarma. A paní rozšířené obzory. Prohlídka nám zabrala skoro 4 hodiny, ke konci už chvátáme k autu, abychom stihli otevřený archeologický areál ve Spartě. Není to tam ale moc velké, takže v pohodě opouštíme místo ještě dlouho před zavíračkou. Je to sice zdarma, ale branka se zamyká v15.30. (Dá obejít, což jsme dnes viděli na vlastní oči, proto tu ta...

Noc byla neobvykle klidná a teplá. Vůbec nefoukalo, takže bylo dost teplo i ráno. Po snídani vyjíždíme na kopec a jdeme na prohlídku areálu. Šutr vlevo, šutr vpravo. Šutr vpředu i vzadu. A pozor! Změna! Šutry na hromadě! Tak ne. Procházíme vykopávky skoro 4 hodiny. Viky mi všechno zasazuje do kontextu v čase a taky do bájí, které ještě trochu znám. Fascinují mě zachované klenuté obrovské hrobky. Navíc se tu může chodit volně, takže lidi běhají i po vršcích. Snad se to od náporem davů hned tak nepropadne ... Velkou výhodou tohoto ročního období je, že je sice na Slunci vedro, ale když fouká nebo zapadne, je chlad. A taky tu toho spousta kvete! Tam, kde budou v létě holiny, je dneska vysoká tráva a plno kytek. A v neposlední řadě tu není taková tlačenka. I když je zrovna neděle a přijela sem spousta lidí, pořád to ještě jde a brzo se dav rozpustí v areálu. Oběd si jedeme uvařit zpátky do kempu. Je tam příjemně stinno a taky záze...

V sobotu ráno jsme se z našeho pěkného pokojíku vydali po snídani rovnou k Akrokorintu - pevnosti střežící Korint na vysoké skále od dob starověkého Řecka až do 19. století. Prolezli jsme to tam celé zdola nahoru i shora dolů, prošli všechny cestičky, měli ošlehaná a popálená lýtka, ale náramně jsme si to užili. Zajímavostí pevnosti je byzantská zásobárna vody s klenutým stropem. Původně jsme měli v záměru pokračovat hned ke Spartě, ale nakonec jsme raději vyšli na procházku do Nového Korintu. Projít se po pláži, nechat se ošplouchnout studeným mořem, dát si kávičku v nábřežní kavárně. Dojeli jsme okouknout i Korintský průplav. Pak jsme teprve vyrazili směrem Sparta. Ještě jsme si dali přestávku na svačinu na benzínce. Jenže cestou jsme zahlídli odbočku na Mykény, tak jsme změnili zase plán a uhnuli na Mykény. Mapy.cz nás (tradičně) hnaly po cestách honáků ovcí vhodných pro teráňáky, ale zvládli jsme to i s naší dodávkou. V po...

Po náročném cestovním dni jsme spali dlouho. Pak jsme si dali v klidu snídani a teprve kolem 11 jsme vyjížděli směr Korint. Ráno jsem ze spacáku ještě udělal rezervaci ubytování ve Starém Korintu kousek od vykopávek. Jeli jsme přímo tam. V pohodě nás nechali rovnou nastěhovat, i když bylo teprve před polednem. Rovnou jsme vyrazili do muzea, protože v Řecku ještě stále jedou zimní režim a zavírají památky brzo, tady v 15.30. Když nás vyhnali, šli jsme na pozdní oběd a trochu jsme to přehnali. Sotva jsme se z hospody valili. Ještě jsme zašli na obhlídku amfiteátru a odeonu. Jenomže bylo hrozné vedro, tak jsme si raději zalezli na pokoj odpočinout. Po jídle nás taky dohnala únava z noci. Večerní procházku jsme si udělali ještě kolem dalších vykopávek v blízkosti a ukončili Metaxou na zahrádce restaurace na návsi. A pak už nás chlad zahnal na pokoj. Ráno chceme vstávat dřív, tak jdeme brzo spát.   PS: fotky z Korintu: https://mbi.rajce.id...

Středu jsem si nechal volnou, abych se trochu dal dohromady a ve čtvrek odpopedne vyzvedl Vikču na letišti v Aténách. Středa proběhla v poklidu, ovšem čtvrtek byl - mírně řečeno - adrenalinový. Viktorce uletělo ve Vídni letadlo, takže jsme řešili náhradní let. Naštěstí letěl další spoj v 10 hodin večer. Po trochu bojování s kiwi.com (neustále neuvěřitelně natahovali cenu letenky) se podařilo jí koupit přímo u dopravce za akceptovatelnou  cenu. Osm hodin čekání se vleklo, jak mě, nervóznímu u Honzy a Míši, tak Vikče na letišti ve Vídni. Pak ale konečně nastoupila na palubu, já vyrazil autem do Atén a v půl druhé v noci jsme se potkali v Aténách na příletech. Ještě jsme museli udělat asi hodinový přesun mimo aglomeraci směrem na Korint, abychom vyjeli mimo civilizaci, zalezli v autě do spacáků a usnuli. První let Vikče úplně pohodově nevyšel, ale nakonec dobrý.

Honza už jde do práce, Viky ještě nejede, tak si sám jedu čekání užít do Atén. Vyrážím na vlak autem v půl šesté ráno (řeckého času). V Aténách jsem v osm. Nádraží tu vypadá jak ještě nedávno v Písku před rekonstrukcí. Jen navíc všude plno bezdomovců a špína. Ve městě je dost rušno, silný provoz. Spousta aut, skůtrů a smradu. Ale boční uličky jsou klidné, sice špinavé, ale působí útulně. S kavárnami na každém kroku. Hodně mi to vizuálně připomíná města v Peru. Jak architektura, tak špína a život. Mířím rovnou k Akropoli. Byla to dobrá volba, moc lidí tam ráno není, ale o dvě hodiny později už je hlava na hlavě. A to není sezóna ani víkend. Před polednem se to sice trochu uklidní, ale to už jsem na cestě na obchůzku po vyhlídkách kolem Akropole. Je trochu škoda, že je teď na jaře spousta památek schovaná v lešení. Opravují co se dá. Obešel jsem skoro celé město po vyhlídkách a pěkně si zašlapal. Hrubým měřením spojnic na mapách...