Jedeme domů (16. - 19. dubna)

V sobotu dopoledne dobalujeme posledních pár drobností. Dokonce se objevila i ztracená vzduchovka. Strkám ji jako poslední do auta navrch věcí, hlavní napřed, vzadu kouká pažba. Jedeme v "schengenu", žádné kontroly nečekáme.

V 11 hodin nasedáme a vyjíždíme směr Patras na trajekt. Jsme tam hodinu a půl před odjezdem, ale vyřízení formalit a nalodění nakonec zabere tolik času, že jsme na lodi krátce před plánovaným vyplutím.

Trochu nás zaskočila celní kontrola. Otevírám celníkovi auto a na vrchu věcí na něj kouká - pažba! Chvíli se dívá do auta, pak říká OK, nechá si otevřít boční dveře a pouští nás dál. 

V 16.30 našeho (českého) času odrážíme do italské Ancony. Moře je klidné, na lodi jede jen pár lidí, je pohoda. Večer se ukládáme se mezi sedačky do spacáků stejně jako pár ostatních spolucestujících. Vzbudí nás jen nově příchozí v Igoumenitsu při mezipřistání.

 

Kromě Viktorky, která zkouší i na houpajícím se trajektu stojky a chůzi po rukou, je nám všem ráno blbě a tenhle stav nám vydrží až do konce cesty. Jediná poloha, ve které se dá přežít, je vleže.

Plánovaný příjezd do Ancony ve 2 odpoledne nevyšel, foukal vítr, takže z lodi vyjíždíme ve 4 odpoledne, po skoro 24 hodinách cesty. Urazili jsme zhruba 1000 km po moři.

 

Na výjezdu z přístavu namátkou kontrolují celníci. Zastavuju kus před nimi a čekám na Honzu, který se vyloďoval až po mně. Při té příležitosti jdu dozadu do auta a zahrabávám vzduchovku, aby nebyla vidět. Co kdyby nás zastavili ...

Je jasné, že do Čech už to dnes nedáme. Vyrážíme na sever na Brenner. Po tom, co jsem blbě odbočil a Honza s Míšou na nás 3/4 hodiny čekají, se rozhodujeme, že přespíme u Innsbrucku. Do postele jdeme těsně před půlnocí. Ráno v 7 už sedíme v autech a míříme dál. Kolem poledne jsme v Č. Budějovicích. Ivča na nás čeká s obědem a my máme s Honzou od Rozky nachystané pomlázky - je totiž Velikonoční pondělí. Po koledě si dáváme kafe a už bez Viktorky pokračujeme k Honzovi a Míše s naším stěhovákem. V Tatenicích jsme po dalších skoro 4 hodinách cesty, vykládáme auta, dáváme panáka a jdeme spát.

Já ukončuju putování v úterý v poledne zpátky v ČB. Honza s Míšou jsou přestěhovaní a všichni jsme zpátky doma.

Můj 25. den cesty. Tachometr ukazuje 4950 km ujeto. Plus 1000 km po moři. Já k tomu měl ještě víc jak 1000 km vlakem (výlety do Atén a do Soluně). Nacestovali jsme se dost, ale stálo to za to!