Neděle - poslední den vandru Martina a Honzy

Ráno vstáváme, abychom stihli první trajekt na ostrov. Jenomže se ukáže, že Honzova řečtina pořád není ještě bezchybná. Slovo u času a názvu přístavu neznamená "směr", ale "přístav", čili odjezd. Takže máme hodinu a půl času. V kavárně na nábřeží kupujeme kafe a snídani. Jíme, sedíme na sluníčku a koukáme na moře. Pohodové ráno. Díky, Honzo!


Moc nás nejede, ale jede s námi i kůň. Přeprava zvířat v Řecku je o dost jednodušší než u nás ...


Po půlhodince se vyloďujeme a míříme do městečka Loutra Edipsou k horkým pramenům vyvěrajícím přímo do moře. Lezeme do vytvořených prohlubní s horkou vodou, abychom se pak vyběhli zchladit do studeného moře. Voda v moři je pořád dosti řízná, ačkoliv venku je 20 stupňů a na sluníčko vedro.


Chceme pokračovat po pobřeží na jih, ale cesta je zavřená. Zkoušíme variantu přes kopce. Navigace nás napřed zavede ke schodům, takže tudy to nepůjde. Měníme trasu a stoupáme do asi 500 m n.m. po úzké, ale slušné asfaltce. Dolů k moři sjíždím prudkým svahem serpentinami po betonové rozbité cestě. Jedu skoro celou cestu dolů se zařazenou jedničkou a stejně musím pořád stát na brzdě. V Ilia hledáme další horký pramen. Je tu, ale jen volně vytéká do moře, takže se další lázeň nekoná. V kavárně na nábřeží si aspoň dáváme kafe s výhledem na moře a pak pokračujeme k vodopádům Drymonas. Celý ostrov je po loňských požárech plný černých kostlivců stromů - ať už nastojato nebo naležato.
I u vodopádů jsou všudypřítomné pozůstatky kalamity.



A pak už posledních 130 km a jsme u Honzy doma v Amarynthos. Zatím máme za sebou 2.300 km. A další nás - napřed mně s Vikčou a pak spolu s Honzou a Míšou - ještě čekají, než se vrátíme zpátky do Čech.
Teď bude pár dní na odpočinek před dalším putováním.
 

Komentáře

  1. Anonymní5. dubna 2022 v 7:55

    Tu koupačku v jezírkách bych si taky dala, no a Honzíkovi N. bych nechala to moře :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jedeme domů (16. - 19. dubna)

Obrázek
V sobotu dopoledne dobalujeme posledních pár drobností. Dokonce se objevila i ztracená vzduchovka. Strkám ji jako poslední do auta navrch věcí, hlavní napřed, vzadu kouká pažba. Jedeme v "schengenu", žádné kontroly nečekáme. V 11 hodin nasedáme a vyjíždíme směr Patras na trajekt. Jsme tam hodinu a půl před odjezdem, ale vyřízení formalit a nalodění nakonec zabere tolik času, že jsme na lodi krátce před plánovaným vyplutím. Trochu nás zaskočila celní kontrola. Otevírám celníkovi auto a na vrchu věcí na něj kouká - pažba! Chvíli se dívá do auta, pak říká OK, nechá si otevřít boční dveře a pouští nás dál.  V 16.30 našeho (českého) času odrážíme do italské Ancony. Moře je klidné, na lodi jede jen pár lidí, je pohoda. Večer se ukládáme se mezi sedačky do spacáků stejně jako pár ostatních spolucestujících. Vzbudí nás jen nově příchozí v Igoumenitsu při mezipřistání.   Kromě Viktorky, která zkouší i na houpajícím se trajektu stojky a chůzi po rukou, je nám všem ráno blbě a tenhle st...
Další informace

Přesun do Soluně (12. dubna)

Obrázek
Noc za Aténami byla překvapivě studená. Ráno bylo v autě jenom 6 stupňů. I Slunce si dávalo na čas - vylezlo přes kopec až před devátou, takže jsme se váleli pěkně dlouho. Rozhodli jsme se nevylézat dřív, než za námi přijde. Vlak z Inoi jede ve 13h, takže máme dost času. V klidu snídáme, balíme bágl a kufr. A pak jedeme na nádraží. Jsme tam o hodinu dřív. Je to taková ospalá díra, ale vlak tam staví a zpátky to budeme mít blízko k Honzovi. Čekání na vlak si krátíme v kavárně u nádraží. Koukám, že začínám pomalu už zarůstat ... Čeká nás zhruba 450 km a 3,5 hodiny jízdy na sever do Soluně. A ve čtvrtek zase zpátky. Trochu mě překvapuje cena zpáteční jízdenky: 122€ (za oba). Nečekal jsem nic, ale i tak jsem překvapenej :) Vlak je příjemně klimatizovaný, sedíme na čtyřce se stolečkem a buď jíme nebo čteme nebo něco hrajeme. V Larise nabíráme zhruba půl hodiny zpoždění. V 18h už jsme na našem apartmánu kousek od centra i nádraží. ...
Další informace