Skra a cesta ke kaňonu Víkos



Vodopády a jezírko Skra jsou maličké, ale je to kouzelný kout. Obešli jsme to i se zdržováním na brodění a focení asi za dvě hodinky.

Pak ještě kafe u auta a vyrážíme na asi 350 km dlouhou cestu do hor ke kaňonu Víkos. Průjezd pohořím vede ohromnou spoustou tunelů, po dálnici, bez benzinek a odpočívadel. Naštěstí jsme natankovali plnou v Severní Makedonii za všude jinde neuvěřitrlných 35 Kč/l.

Kolem čtvrté (českého času - hodinky jsme nepřeřizovali) přijíždíme do Vígosu.
Ráno vyrážíme na dva dny na cestu kaňonem. Už balíme ...

Honza: Pridam opet jak na kolegu cumim velice casto:

Ale to nevadi. Kdo si hraje, nezlobi. 
Zitrka chudinky moje nozicky. Co si pocnou? Tluste telicko o s tezkym batohem nesti budou. Tak snad nezklamou a ten naklad donesou. :)


PS: Fotky ze Skra viz https://mbi.rajce.idnes.cz/Recko_I_-_vodopady_Skra/


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meteora

Obrázek
Meteora je souhrnný název pro středověké monastýry na skaliskách tyčících se prakticky vprostřed roviny. Chceme se zdržet dva dny, dneska jsme prochodili křížem krážem (a taky pořád z kopce do kopce) jednu část, zítra nás čeká zbytek. Naštěstí tu v tomhle ročním období není moc turistů, ale i tak se tu objevují -busy, které vyvážejí turisty na vyhlídky. My to obšlapáváme poctivě po svých cestičkami mezi skalami a lozíme mezi vyhlídkami a kláštery. Na noc zůstáváme na stejném místě. V jednu chvíli tu byly 4 další spací dodávky, ale nakonec jsme zůstali na noc sami. Po setmění všichni odjeli, moc nechápeme kam. PS: Fotky z Meteory: https://mbi.rajce.idnes.cz/Recko_IV_-_Meteora/  
Další informace

Jedeme domů (16. - 19. dubna)

Obrázek
V sobotu dopoledne dobalujeme posledních pár drobností. Dokonce se objevila i ztracená vzduchovka. Strkám ji jako poslední do auta navrch věcí, hlavní napřed, vzadu kouká pažba. Jedeme v "schengenu", žádné kontroly nečekáme. V 11 hodin nasedáme a vyjíždíme směr Patras na trajekt. Jsme tam hodinu a půl před odjezdem, ale vyřízení formalit a nalodění nakonec zabere tolik času, že jsme na lodi krátce před plánovaným vyplutím. Trochu nás zaskočila celní kontrola. Otevírám celníkovi auto a na vrchu věcí na něj kouká - pažba! Chvíli se dívá do auta, pak říká OK, nechá si otevřít boční dveře a pouští nás dál.  V 16.30 našeho (českého) času odrážíme do italské Ancony. Moře je klidné, na lodi jede jen pár lidí, je pohoda. Večer se ukládáme se mezi sedačky do spacáků stejně jako pár ostatních spolucestujících. Vzbudí nás jen nově příchozí v Igoumenitsu při mezipřistání.   Kromě Viktorky, která zkouší i na houpajícím se trajektu stojky a chůzi po rukou, je nám všem ráno blbě a tenhle st...
Další informace

Mykény (10. dubna)

Obrázek
Noc byla neobvykle klidná a teplá. Vůbec nefoukalo, takže bylo dost teplo i ráno. Po snídani vyjíždíme na kopec a jdeme na prohlídku areálu. Šutr vlevo, šutr vpravo. Šutr vpředu i vzadu. A pozor! Změna! Šutry na hromadě! Tak ne. Procházíme vykopávky skoro 4 hodiny. Viky mi všechno zasazuje do kontextu v čase a taky do bájí, které ještě trochu znám. Fascinují mě zachované klenuté obrovské hrobky. Navíc se tu může chodit volně, takže lidi běhají i po vršcích. Snad se to od náporem davů hned tak nepropadne ... Velkou výhodou tohoto ročního období je, že je sice na Slunci vedro, ale když fouká nebo zapadne, je chlad. A taky tu toho spousta kvete! Tam, kde budou v létě holiny, je dneska vysoká tráva a plno kytek. A v neposlední řadě tu není taková tlačenka. I když je zrovna neděle a přijela sem spousta lidí, pořád to ještě jde a brzo se dav rozpustí v areálu. Oběd si jedeme uvařit zpátky do kempu. Je tam příjemně stinno a taky záze...
Další informace