Řecko 2022

Ráno se probouzíme v zatemnělém pokoji. Teplota v místnosti za noc vystoupala za noc (po urgenci, že topení pořád netopí) ze 13 na krásných 15 stupňů. No, pořád lepší než venku. Podmínky jak v nejlevnějším hostelu v Peru před 4 roky, cena jak v Německu letos :) Snídáme jako králové. V horách má příští dny pršet, prší i ve Víkosu, takže balíme na přesun do Meteory. Volím cestu okreskama kolem řeky - pokračováním kaňonu. Cestou několikrát stavíme na výhledy a obhlídky starých kamenných mostů. 140 km tak jedeme skoro 4 hodiny. V Meteoře dáváme obídek, Honza nakupuje zeleninu a pivo. Ještě stihneme krátkou procházku kolem jednoho z klášterů a pak už hledáme parkování na noc na jedné z vyhlídek.  Prší a silně fouká a tak brzo zalézáme do auta. :   PS: Fotky z cesty kolem Vikosu viz: https://mbi.rajce.idnes.cz/Recko_III_-_kamenne_mosty_na_rece_Vikos/

Mili pratele, vazeni spoluobcane mistni i prespolni.  Dnes jsem se probudil ve stanu s pocitem, ze je asi venku kurva kosa. A vono jooo. 1 stupinek, na batuzku jinovatka.  Po vyhrabu ze spacaku zjistuji, ze me nozky kmitati nechteji. Svine liny. Budou muset. Ztezka dokmitaly aspon do blizkeho amfiteatru, kde nas zastihlo svitani.  Ha. A jiz leze i Martin plny optimismu. Jak je to s temi optimisty a jejich strilenim? Briskne varime kavu, caj a kasi. Behem konzumace vedeme odbornou debatu na tema zvykat/nezvykat ovesne vlocky. Cert to vem. :) Plnou polni nechavame na miste, nalehko dve vyhlidky a klaster. Foto doda pan fotograf. Ja nemam. Jen vim, ze mi na vyhlidce trnuly. Vsak vite co. Kavarna, kafe, zakusky. Spatny odhad. Moc kusu zakusku, moc a moc cukru. Diky cukru vrtule v prdelich.  Sbalit stany, bagly, sup na presun: Ano Pedina, Elafotopos. To se to slape s cukrikem v krvi. Metrik sem, metrik tam, nahoru, dolu. Nic nas nezastavi. Dokonce ...

Do růžova vychrupnutí v autě ve Vikosu po snídani nahazujeme batohy na záda a vyrážíme do kaňonu. Celkem nás čeká asi 900 m klesání a skoro 1300 m stoupání. Sami jsme na sebe zvědaví.   Tak jdeme na to! Příkrá stezka dolů a ranní Slunce dávají tušit, že se asi trochu zapotíme.   Dole nás čeká překvapení: řeka je vyschlá. Ale o pár set metrů dál voda je a pak zase zmizí. Střídavě tak jdeme kolem suchého koryta a pak zase kolem vody.       A když už voda je, je třeba toho využít. Naměřili jsme 10,8°C. Měli jsme scvrklé i dušičky.        Občas to s těmi cca 18kg batohy nebylo zrovna nejpohodlnější. Na těžko tam asi nikdo normálně nechodí.       Závěrečné stoupání do Monodendra už jsme sotva dofuněli.       A pak přišla odměna ... teda jen pro ty z nás, co pijeme pivo :)   Ráno budeme pokračovat zpátky smě...

Vodopády a jezírko Skra jsou maličké, ale je to kouzelný kout. Obešli jsme to i se zdržováním na brodění a focení asi za dvě hodinky. Pak ještě kafe u auta a vyrážíme na asi 350 km dlouhou cestu do hor ke kaňonu Víkos. Průjezd pohořím vede ohromnou spoustou tunelů, po dálnici, bez benzinek a odpočívadel. Naštěstí jsme natankovali plnou v Severní Makedonii za všude jinde neuvěřitrlných 35 Kč/l. Kolem čtvrté (českého času - hodinky jsme nepřeřizovali) přijíždíme do Vígosu. Ráno vyrážíme na dva dny na cestu kaňonem. Už balíme ... Honza: Pridam opet jak na kolegu cumim velice casto: Ale to nevadi. Kdo si hraje, nezlobi.  Zitrka chudinky moje nozicky. Co si pocnou? Tluste telicko o s tezkym batohem nesti budou. Tak snad nezklamou a ten naklad donesou. :) PS: Fotky ze Skra viz https://mbi.rajce.idnes.cz/Recko_I_-_vodopady_Skra/

Tak kdeže jsme se to probudili? Smeredevo? Sdemerevo? Smederevo? Pozorný čtenář jistě ví ... Snídáme na pokoji bez oken a pak vyrážíme na obhlídku rozsáhlé tvrze vybudované Srby nad Dunajem na obranu proti Turkům. Ještě kávička na sluníčku na náměstí a pak už vyrážíme na cestu přes Severní Makedonii na sever Řecka k vodopádům Skra. Cca 540 km. Srbsko-Makedonskou hranici jsme přejeli s asi půl hodinovým čekáním. Krásné horské scenérie jsme si užili jenom z auta z dálnice. Další fronta na hranicích do Řecka. Tentokrát zdržují Řekové, asi 45 minut čekání.  Po půlhodině cesty od hranic po místní okresce serpentýnama z kopce do kopce jsme v 7 večer na místě. Je skoro tma. Rozbalujeme ležení a chystáme se na první spaní v autě. Pak ještě v autě doladit plán na druhý den nad mapou a jdeme brzo spát. Honza: Pokojik bez oken byla vlastne takova kobka. :)  Takhle vidim Martina skoro porad. Zatim se hadame jen malocko, na rucni vymenu nazor...

Vyspinkanej, vymydlenej, cekam na povoz a sofera.  Nesnasim sdileni kaficek a papanicek. Zacina takhle dovolena? :) :) :) Ok. Uznavam. Je to hnusny kyc. :) A už jedeme spolu: Hura směr Srbsko! Update 16:38: Madarskosrbska hranice. Tady asi zkvasime jak to zeli.  Slava madarskym celnikum. Necht je blahoslavena jejich peclivost a preciznost. Diky nim vstoupime do Srbska (asi za 3 hidiny) s hrejivou jistotou, ze jsme cisti a nemame v aute zadne zbrane, drogy, aj. Diky hosi! Martin: Nedekujes predcasne? Po skoro 3 hodinach cekani a dalsich 3 hodinach jizdy Smederovo. Celkem 900km dnes. Z ubytování píšou: r ecepce už bude zavřená, klíče budou na recepci. Čteme to už potřetí a ujišťujeme se navzájem, že tomu rozumíme stejně a tedy nerozumíme. Vysvětlení přijde obratem - dům je otevřený a klíče budou skutečně na recepci ... Ubytovani Centar. Jdeme za kulturou do mesta.

 Autickem, vlackem, letadylkem a pak zase vlackem.  Jak to dopadne, je ve hvezdach.  A Martin zatím doma balí a nakládá ... Už zbývá jen to poslední Takhle si predstavuju auto pripravene na stehovani. :) Zatim letiste: Aktualne kafe, cekani na letadelko.  Update 18:17 nastup do letadla. :) Update 20:43 pristani ve Vidni.